Tuto hru jsem dala k dispozici i naší návštěvě a byla jsem zvědavá, jak si s ní poradí zejména dvouletý Honzík. Možná je to tím, že má doma o dva roky staršího sourozence, možná je pouze více šikovný, ale s Magnetickou hrou - Legrační obličeje si hrál s nadšením a nepředstíraným zájmem. Vytvářel různorodé tváře, obměňoval výrazy a díky pokládání magnetků skvěle procvičoval svou jemnou motoriku.
Jenže pak nastalo to, co se samozřejmě dalo čekat. Schylovalo se k hádce o to, kdo vlastně bude u hry nejblíž a kdo bude moci skládat. Se sourozeneckými přemi máme s kamarádkou obě bohaté zkušenosti, takže jsme ihned vymyslely nadstavbu této skvělé hry, kdy se kluci u vytváření obličejů střídali a zbylí tři vždy museli daný výraz napodobit. Další variantou pak bylo nakreslení výrazů dle předlohy jednoho z chlapců a vymýšlení situací, při kterých se lidé zrovna takto mohou tvářit. Kluci povídali, trénovali mimiku, předháněli se v nápadech a úžasných výrazech a ani je nenapadlo se dohadovat. Zábava pokračovala, nikdo se nenudil, nestrkal, ani nebojoval a my, maminky, jsme jen tiše pozorovaly, jak jsou děti pohlcené touto moc hezkou kreativní hrou.